Nespokojenost s léčbou a chováním

Co dělat v případě nespokojenosti s léčbou či postupem lékaře?

V první řadě byste vše měli sdělit lékaři. Ten je povinen podat vám informace o důvodu a účelu jím navrženého postupu a vše vám srozumitelně vysvětlit.

Jestliže s vysvětlením nebudete spokojeni, můžete podat stížnost u vedení zdravotnického zařízení. Samozřejmě také máte právo  zdravotnické zařízení změnit.

Pokud jde o léčbu již ukončenou, která byla podle vašeho názoru chybná, nebo se dokonce domníváte, že zapříčinila nějaké zdravotní poškození, je na místě řešit vše prostřednictvím České lékařské komory. Ve zvláště závažných případech  může jít i o trestný čin.

Kdo řeší špatné chování k pacientům?

Na špatné chování personálu - lékařů, sester či dalšího zdravotnického personálu, si můžete stěžovat přímo u vedení zdravotnického zařízení, kde k němu došlo. To je vaši stížnost povinno vyřídit do 30 dnů. Pokud není výsledek uspokojivý,  máte právo obrátit se na odbor zdravotnictví příslušného Krajského úřadu. Neetické chování lékařů je povinna řešit také Česká lékařská komora, takže podnět lze podat i k této organizaci.

Má pacient přesvědčený o chybné léčbě právo konzultovat postup lékaře s jiným odborníkem podle vlastního výběru?

Pacient toto právo ze zákona má. Odborníka si ovšem musí sám vyhledat a konzultaci si s ním dohodnout. Vzhledem k právům pacienta na veškeré informace o zdravotním stavu, včetně práva na kopii dokumentace, není problém ani se zajištěním podkladů pro tohoto odborníka.

Konzultace s jiným odborníkem však pravděpodobně nebude hrazena z veřejného zdravotního pojištění, proto za ni může lékař požadovat přímou úhradu.

Může podat stížnost v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb jen sám pacient nebo i další osoby?

Stížnost podávanou v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb vůči zdravotnickému zařízení může podat pacient, zákonný zástupce, opatrovník pacienta nebo osoba blízká v případě, že pacient tak nemůže učinit s ohledem na svůj zdravotní stav nebo zemřel. Podnět k šetření může podat také osoba, které k tomu pacient dal plnou moc. 

Tedy nemusí to být přímo pacient, kdo stížnost podává. Avšak, vždy by se tak mělo dít z jeho pověření. Výjimkou jsou případy, kdy to pacient není schopen učinit nebo již zemřel.

 

Bude pacient po tom, co odmítne podstoupit transplantaci orgánu, dále veden v registru čekatelů?

Pokud je pacient vedený v Národním registru osob čekajících na transplantaci orgánů vybrán k transplantaci a odmítne ji, je na posouzení ošetřujícího lékaře, zda pacient zůstane dál v registru veden, či zda z něj bude vyškrtnut. Vyškrtnutý pacient se do evidence čekatelů může zařadit opakovaně, ale pouze na základě nového doporučení ošetřujícího lékaře.

Jak je to s návštěvami matky v šestinedělí u lékaře?

Podle vyhlášky MZ č. 134/1998 ve znění pozdějších předpisů je u výkonu č. 06211 "návštěva těhotné nebo matky v šestinedělí" ženskou sestrou definováno, že je možná v tomto období obvykle 3 krát. Tento výkon je hrazen plně zdravotní pojišťovnou. Ovšem pouze, je-li návštěva provedena na základě písemné indikace ošetřujícího lékaře.

(Mimochodem nutno ovšem také zdůraznit, že pojišťovna je povinna hradit nad rámec výše uvedeného veškerou péči, která je v souladu s §13 odst. 1 zákona 48/1997, nestanoví-li zákon jinak, jelikož výše uvedená vyhláška jako podzákonný předpis nemůže dle rozhodnutí Ústavního soudu omezit výši úhrady – ina tomuto tématu se budeme později věnovat a z tohoto místa vás na patřiný článek odkážeme.)

Pojištěnec má právo na poskytnutí hrazených služeb za podmínek, které uvádí zákon o zdravotním pojištění, mezi ně patří i výběr poskytovatele zdravotních služeb na území České republiky, který je ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně. Výběr nesmluvního poskytovatele znamená, že pojišťovna není povinna zdravotní službu uhradit.

Mimo to zdravotní pojišťovna je povinna zajistit poskytování hrazených služeb svým pojištěncům, včetně jejich místní a časové dostupnosti, a to všem svým pojištěncům bez rozdílů (konkrétní definice pojmu „dostupná“ ve vyhlášce). Nečiní-li tak, pojišťovna porušuje zákona a pojištěnec je oprávněn podat stížnost k ministerstvu zdravotnictví. To je pak povinno nad ní vykonat dohled.

 

Jak moc má být pacient informován o léčbě, jejích možnostech, rizicích či případných alternativách?

Lékař pacienta v nemocnici vyšetří a zhodnotí jeho zdravotní stav. Je povinen poučit ho o možnostech léčby, jejích alternativách a také rizicích (§ 31 zákona 372/2011 Sb.). Pacient má právo ptát se na vše, co chce vědět nebo mu není jasné. Zejména by se ale měl ptát na to, zda je zahájení léčby naléhavé a jaká jsou případná rizika z prodlení. Lékař je povinen jeho dotazy zodpovědět.

O stavu pacienta, o potřebě péče a o podaném poučení učiní lékař záznam do zdravotnické dokumentace. Tato povinnost vyplývá z § 53 zákona 372/2011 Sb.

Má právo pacient znát důvod, proč mu lékař ukončuje či mění léčbu a musí s tím souhlasit?

Zákon o zdravotních službách zajišťuje pacientovi právo na veškeré informace o  jeho léčbě a  individuálním  postupu, který lékař navrhl.  Jestliže tedy lékař navrhne ukončit podávání konkrétního léčivého přípravku, je třeba, aby pacientovi vysvětlil proč. A protože jakýkoli zákrok - a podání léku je rovněž považováno za zákrok -  lze provést jen se souhlasem pacienta (§ 28 zákona 372/2011 Sb.), není pacientovi možné začít podávat jiný lék, pokud není předem dostatečně poučen a nesouhlasí-li s tím. A to ani v případě, když je nový lék s tím předchozím v zásadě zaměnitelný co do účinné látky, zejména pokud by způsob podání či pomocné látky pacientovi nevyhovovaly.

Kdy může lékař ukončit péči o pacienta?

Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách v §48 odst. 2 určuje, že lékař může péči ukončit, když:
a) prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele,

b) pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jde-li o registrujícího poskytovatele; ustanovení § 47 odst. 2 není dotčeno,
c) pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb,
d) pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem,
e) přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jestliže neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.
Ukončením péče přitom nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.

Musejí dát rodiče souhlas k tomu, aby patnáctiletá dívka začala používat antikoncepci? A kdo by dal souhlas v případě, že by dívka vyrůstala u pěstounů?

Patnáctiletá dívka může používat antikoncepci bez souhlasu rodičů. Obecně se předpokládá, že předpis antikoncepce je typem zdravotní péče, jehož odsouhlasení je přiměřené rozumové a volní vyspělosti věku patnácti let. Život v pěstounské rodině na tom samozřejmě nic nemění.